Služba obětem války

Čas obav, nejistoty, nových začátků pro ty, kteří opouštějí bojiště, aby unikly z místa, které bylo "kdysi jejich domovem" a v důvěře vykročili "do neznáma". Ale také vlna solidarity, soucitu a ochoty pomoci bližním těch, kteří před tímto zlem nezavírají své oči a dveře. Stěží stihla utichnout pandemie, když vypukla válka Ukrajiny s Ruskem a naše země se připravovala na příliv těch, kteří odcházeli, aby chránili svoji rodinu, děti a nacházeli bezpečné místo na novém území.

"Pokoj převyšující veškeré chápání..."

Záběry z války se postupně šířily médii a naše země se otevřela humanitární pomocí zástupům těch, kteří odcházeli z Ukrajiny s vidinou nových zítřků. Centra pro přijímání nových utečenců byla naplněna během krátké chvíle. Odměnou těm, kteří jsme byli ochotni sloužit byl nezaměnitelný pokoj a radost, kterou služba sebou nesla i přes všechna sdílená příkoří. Každý den jsme mohli roznést evangelium s povzbuzením víry pro ty, kteří dlouhé hodiny trávili svůj čas ve vlaku, aby se dostali za hranice. Modlit se s nově příchozími, budovat učedníky ve víře i službě Pánu. Vzácné bylo vidět rodiny, kdy muži byli jejich součástí...nepozvedli zbraň, aby šli bojovat, ale odešli se svými ženami a dětmi. Čas zkoušek i požehnání: žena se svými dcerami, která odešla, aby zajistila rodinu a muž, který zůstal, aby svůj národ vedl k duchovní obnově. Vdova, které byl zabit muž ve válce a následně svěřen její synovec, jehož matka zůstala na Ukrajině, aby se starala o těžce nemocného blízkého člena rodiny. Malověrnost dětí i bolest z toho, že otcové zůstali ve válce. Odhodlání těch, kteří se rozhodli jim sloužit a často se otevírali tomu, aby naslouchali evangeliu. Budoucí evangelizační služba v ulicích měst, školách....církev propojující se v jednotě Ducha i touha vidět a nacházet naději pro lepší zítřky.

Vždyť já znám úmysly, které s vámi zamýšlím, je Hospodinův výrok. Úmysly o pokoji a ne o zlu, abych vám dal budoucnost a naději. (Jeremiáš 29:11 CSP)

"Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě..."

Na jedné takové službě nesení evangelia do ulic města, seděla u kašny posmutnělá holčička...ihned reagovala na oslovení a svěřila se, že pochází z Ruska. Do Čech přišla se svoji rodinou kvůli válce, ale za svoji zemi se cítí vina následkem zla, které válkou Ukrajině způsobuje. "Ve škole o tom mluvíme" prozradila, že chodí do první třídy....povídali jsme si o víře v Ježíše Krista i zodpovědnosti za činy, které druzí dělají a jejichž rozhodnutí ona není součástí, byť pochází ze stejného národa. Byla vzácnou ukázkou toho, že když selže vládce země, Bůh si použije lásku a soucitné srdce dítěte, aby promlouvalo.

Obnovuje mou duši, pro své jméno mě vodí po pravých stezkách. (Žalmy 23:3 CSP)