Služba v pandemii
Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího.
Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.
On tě uchrání před osidlem ptáčníkovým, před morovou zkázou.
Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště, jeho věrnost je pavézou i štítem. (Žalm 91:1-4 CSP)
Pandemii v naší zemi předcházely zprávy od křesťanů žijících v okolních státech o hrozbě, která sebou nese velmi rychle se šířící nákazu a nebezpečí ohrožení života i četná úmrtí. Její počátek vznikl v asijských zemích, Itálii a velmi rychle se rozšířil do okolních států včetně naší země.
Uzavření hranic, izolace v domovech, omezená přístupnost míst, kde se lidé setkávali ve větším počtu, včetně obchodů, služeb, škol a církevních společenství. Vycházení jen v případě nutnosti s respirační rouškou. Pro naši službu to znamenalo zajistit vdovy a nemocné v okolích městech, nést evangelium jako naději druhým do míst, kde kdysi vznikala původní církev. Zvýšený dohled u lidí infikovaných a umístěných v karanténě. Pomoci jim pochopit vzniklý stav a opatření proti nákaze, podpora a péče o ty, kteří byli nakaženi, čas modliteb za utišení, pokoj, zastavení šířících se obav, strachu a nejistoty.
Aby se naplnilo, co bylo řečeno skrze proroka Izaiáše: "On sám naše slabosti vzal a nemoci nesl." (Matouš 8:17 CSP)
Jednota Ducha a pevná víra byla tím, co pomáhalo zahánět malověrnost a vnášelo světlo do stinných míst, která jsme navštěvovali. Muž uzdravený z bolesti kolene, který četl korán, skrze modlitbu uzdravení, ale uvěřil. Žena, které byly hojeny vředy na nohou. Ty, o kterých říkali, že zůstanou chromý a přesto vstali. Zastavení tělesných křečí, plánované operace páteře po autonehodě, úzkostlivosti, horečnaté stavy, dýchací obtíže, střevní epidemie, která během krátké chvíle roznesla nákazu mezi všechna oddělení a další. Pravidelné vedení Božím slovem, které proniká jako dvousečný meč, aby mohlo být uzdraveno to, co Ježíš Kristus dokonal na kříži.